Buddhismus

Buddhismus je náboženství rychle rostoucí mezi obyvateli západního světa. Buddhismus sice pochází z Indie, ale nese mnoho znaků blízkých indickému národnímu náboženství. Hned při svém vzniku se ustavil jako samostatné náboženství. Buddhismus je světové náboženství. Je to ateistické náboženství. Buddhismus nezná existenci jednoho Boha a nepřipouští pojem duše. Buddhistické společenství se nazývá sangha. Shromažďuje novice, mnichy i laické stoupence. Jsou vedeni guru („mistry“) a chtějí dospět k poznání a uskutečnění nejvyšší pravdy.

Rozšířil se z Indie do jižní a východní Asie. Začal se šířit i v Číně (4 – 7 století), z Číny do Japonska a Mongolska. V Mongolsku se rozšířil ve svérázné formě Lámaismu. Centrem Světového sdružení buddhistů je Bangkok, hlavní město Thajska.

BUDDHA

Zakladatelem buddhismu je Siddhártha Gautama (563 – 483 př.n.l.). Byl syn krále z rodu Šákjů v současném Nepálu. Podle legend bráhmáni už při jeho narození poznali, že se narodil mimořádný člověk. Prorokovali, že se stane buď vládcem světa, nebo velkým mudrcem. Jeho otec chtěl to první, takže zařídil, aby byl jeho syn vychován, aniž by spatřil problémy světa. Až do dospělosti se ho dařilo chránit před poznáním, že ve světě je utrpení. Gautama vyrostl a stal se z něj hezký mladík, který vynikal naprosto ve všem. Žil šťastným a spokojeným životem uvnitř zní paláce a oženil se s princeznou Jašódharou, která mu porodila syna Ráhulu.

Jednoho dne Gautama přesvědčil čeledína, aby jej vzal s sebou za městské zdi. Tam se setkal se čtyřmi věcmi, které změnily jeho život. Nejprve uviděl starého muže, pak nemocného muže a poté nebožníka. Gautama byl šokován a žádal vysvětlení. Čeledín mu vysvětlil, že tyto stavy jsou normální a že postihnou každého. Potom Gautama potkal potulného svatého muže, který se vzdal všeho, aby mohl žít náboženským životem a hledat odpověď na utrpení. Vyzařoval z něj pocit vyrovnanosti a Gautama pochopil, že i on jej musí nalézt. Poznal tedy stáří, utrpení, chudobu, nemoc a smrt a rozhodl se hledat cestu z koloběhu životů a tím i z koloběhů utrpení. Brzy na to si tedy Gautama oholil hlavu a opustil palác. Potuloval se široko daleko, žebral o jídlo a vystavoval se různým druhům strádání. Nakonec, když již téměř umřel hladem, přišel na to, že tímto způsobem svého cíle nedosáhne. Rozhodl se praktikovat střední cestu mezi odříkáním a nadbytkem. Vzal si trochu jídla, posadil se pod strom a prohlásil, že nevstane, dokud svého cíle nedosáhne. Ve věku 35 let, jedné květnové noci za úplňku, vstoupil do hluboké meditace a dosáhl nirvány (probuzení, osvícení), stal se Osvíceným, Probuzeným, Buddhou.

Buddha se narodil, žil a zemřel jako člověk. Není to Bůh. Od probuzení až do smrti ve věku osmdesáti let předával svou zkušenost a svá poznání jiným. Pro nejbližší žáky založil mnišské společenství zvané Sangha. Nauky tradičně připisované Buddhovi se uchovávají v sútrách.

Buddha nirvánu nikdy nevysvětlil, říkal, že ji v podstatě nelze slovy popsat, a buddhisté se dohadům o ní také vyhýbají.

Nejvyšším cílem je osvobodit se od utrpení.

Vrcholem je dosažení nirvány = stav plamene, který vyhasl. Je skončena naše pozemská existence a člověk je osvobozen od dalšího koloběhu (koloběh = sansára). Kladl důraz na mravnost a bezúhonný život.

BUDDHISTICKÉ SVÁTKY A OSLAVY

Hlavní svátek je vésákh a oslavují ho buddhisté na celém světě. Jsou to Buddhovy narozeniny a slaví se v květnu v den úplňku. Při oslavě výročí Buddhova narození se konají speciální obřady. V čínských a japonských tradicích se například soška dětského Buddhy koupe za přítomnosti všech ve sladkém čaji a ulicemi procházejí procesí s umnými vznášedly, která připomínají události z Buddhova života.

Jiný svátek, slavený všemi buddhisty, je Nový rok. Jeho datum se však v jednotlivých zemích liší. Oslavy Nového roku jsou často spojeny s místními tradicemi a obnášejí okázalé veselí s hudbou a tancem, kterých se může zúčastnit každý. Je to doba, kdy buddhisté odpouštějí těm, kteří jim ublížili, a sami touží po odpuštění všemi, kterým způsobili nějakou újmu.

ČTYŘI VZNEŠENÉ PRAVDY

Středem Buddhova učení jsou čtyři vznešené pravdy. Jsou to:

• skutečnost utrpení

• příčina utrpení

• skutečnost, že existuje cesta utrpení

• cesta samotná.

Buddha pozoroval, že všichni tvorové trpí. Příčinu tohoto utrpení spatřoval v sobecké touze a nepochopení „vlastní podstaty“, která není neměnnou, oddělenou a trvalou entitou, jakou se jeví být. Příčina utrpení je věčná touha, žízeň po životě.

Když Buddha objevil, že existuje cesta z utrpení, pokračoval, aby tuto cestu popsal. Toto je konečná pravda, vznešená osmidílná cesta z utrpení:

• správné nazírání (porozumění, postoj)

• správné rozhodování (záměr, předsevzetí, motiv nebo myšlení)

• správná řeč (žádné lži, pomluvy nebo klábosení)

• správné jednání (nebo chování)

• správné živobytí (prostředky k životu)

• správné úsilí

• správné uvědomění (uvědomování si věcí tak, jak jsou)

• správné soustředění (přemýšlení, meditace)

Buddha tuto cestu shrnul takto: „Přestaň konat zlo, uč se dělat dobro a vyčisti své srdce.“