Hinduismus

Hinduismus je považován za nejstarší z živých náboženství, existuje více než 5000 let. Vznikl na indickém subkontinentu a jeho unikátnost spočívá především v tom, že jej nikdo nezaložil ani nevznikl působením jednotlivce. Také jeho původ není možno vysledovat k žádnému určitému historickému období. Hinduismus nelze považovat za pouhé náboženství, je to způsob života. Je to stezka povinností, po níž je dáno člověku kráčet ve společnosti řízené bohem. Hinduistou se člověk nestává, ale rodí. Není možné se této víry vzdát.

Vyznává ho téměř jedna miliarda lidí, hlavně v Indii a v Nepálu, ale i v Bangladéši, Pákistánu a na Srí Lance. V poslední době také v Latinské Americe, Evropě a USA. Obecně lze říci, že hinduismus je velmi různorodé, otevřené a tolerantní náboženství. Cílem hinduisty je konečné duchovní vysvobození z koloběhu života a smrti (mókša). Mezi nejvýznamnější směry hinduismu patří višnuismus a šivaismus.

REINKARNACE

Hinduismus věří v cyklus reinkarnací. Podle toho, žije každý jedinec několikrát. Duše, která je nesmrtelná, se po smrti převtělí do jiného těla (člověka, zvířete, rostliny). Podle skutků, které v předchozím životě udělal – to se nazývá Karmanový zákon neboli Karma. Cílem je vysvobození z těchto cyklů – mókša, tj. spojení Áthmanu (Já) s Bráhmanem. K tomu vede několik cest:
1. Poznání a meditace
2. Vykonávat svoje povinnosti a neulpívat na nich
3. Cesta oddání a láskyplné služby bohu a další.

POSVÁTNÉ TEXTY
Hinduismus má obrovskou sbírku textů, které byly formulovány před mnoha tisíci let různými autory v jazyce sanskrt, který je kořenem všech moderních indických jazyků. Tyto texty ve skutečnosti nebyly až do relativně nové doby písemně zaznamenány, ale předávány mnoha mudrci, kteří jejich obsah vykládali. Hinduistické posvátné texty obsahují systematický výklad různých předmětů včetně vědy, náboženství, metafyziky, filozofie a duchovních znalostí. Nejsou omezeny jen na několik knih, protože hinduismus sám není limitován jen jedním souborem idejí. Texty jsou rozděleny do dvou hlavních kategorií: šruti („to, co slyšíme“) a smrti („to, co si pamatujeme“). Základem hinduistického náboženství jsou Védy, které jsou pravděpodobně nejstaršími knihami na světě.

BOHOVÉ A BOHYNĚ
Hinduisté uctívají mnoho bohů, kteří se všemožně převtělují. Za božský zdroj je však považován bráhman – absolutno. Je to existence, která nemá formu, která proniká vším, která je všudypřítomná, vševědoucí, všemocná a přesahuje čas a prostor. Existují dvě pojetí tohoto boha. Je to bůh bez atributů, Nirguna Bráhman, nebo bůh s tvarem a atributy, Saguna Bráhman.

Lidé, kteří na cestě duchovnosti začínají, nemohou hned obsáhnout pojetí boha jako absolutní existence neboli bráhmanu. Různorodost projevů boha je dána různými pohledy na absolutní existenci, jejichž prostřednictvím je možno boha dosáhnout. Absolutní bůh řídí vesmír pomocí tří hlavních personifikací, považovaných za hinduistickou trojici: Bráhma – vůdce, Višnu – ochránce a Šiva – ničitel. Všichni tři jsou od sebe neoddělitelní a působí společně. Funkcí Brahmy je tvořit prostřednictvím boží vůle. Višnu pak uchovává to, co bylo vytvořeno, a k tomuto cíli podle víry sestupuje v různých stádiích evoluce lidského rodu na zem, aby zničil zlo a znovu nastolil spravedlnost. Šiva je považován za ničitele – má se za to, že při převládnutí zla periodicky ničí svět, aby mohl být znovu stvořen ve své čisté formě.
Veškeré dění v životě hinduistů má posvátný charakter. Vyberou si boha a svobodně ho vyznávají. Světí svátky a účastní se poutí, aby se přiblížili bohu a získali dokonalejší reinkarnaci. V každém domě je oltář, u kterého se modlí při svítání a západu Slunce. Do chrámu, který je v každé čtvrti nebo vesnici, chodí navštěvovat bohy, nosí jim obětní dary (parfém, svíčky, ovoce), nebo naslouchají čtení véd.

NEDOTKNUTELNÁ KRÁVA
Kráva byla pravděpodobně prvním zvířetem, které hinduisté v Indii domestikovali. Pro prastarou vesnickou komunitu byla kráva skutečným požehnáním, poněvadž dávala mléko, ze kterého se vyráběly další produkty k obživě. Kravský trus byl také použitelný jako palivo nebo se smíchal s hlínou na maltu, kterou se natírali podlahy a zdi. Na farmách sloužili býci k orání a používali se také k cestování a přepravě zboží. Není proto překvapením, že začalo být nepředstavitelné krávu zabít a jíst její maso. V literatuře véd je kráva symbolem božské hojnosti a svatá písma zabíjení krav zakazují. Zde je původ hinduistického uctívání krav a důvod, proč hinduisté nejedí hovězí maso. Tato víra také měla lidi přesvědčit, aby neubližovali nebo nezabíjeli žádná zvířata, proto jsou mnozí hinduisté vegetariáni.

Buddhismus

Buddhismus je náboženství rychle rostoucí mezi obyvateli západního světa. Buddhismus sice pochází z Indie, ale nese mnoho znaků blízkých indickému národnímu náboženství. Hned při svém vzniku se ustavil jako samostatné náboženství. Buddhismus je světové náboženství. Je to ateistické náboženství. Buddhismus nezná existenci jednoho Boha a nepřipouští pojem duše. Buddhistické společenství se nazývá sangha. Shromažďuje novice, mnichy i laické stoupence. Jsou vedeni guru („mistry“) a chtějí dospět k poznání a uskutečnění nejvyšší pravdy.

Rozšířil se z Indie do jižní a východní Asie. Začal se šířit i v Číně (4 – 7 století), z Číny do Japonska a Mongolska. V Mongolsku se rozšířil ve svérázné formě Lámaismu. Centrem Světového sdružení buddhistů je Bangkok, hlavní město Thajska.

BUDDHA

Zakladatelem buddhismu je Siddhártha Gautama (563 – 483 př.n.l.). Byl syn krále z rodu Šákjů v současném Nepálu. Podle legend bráhmáni už při jeho narození poznali, že se narodil mimořádný člověk. Prorokovali, že se stane buď vládcem světa, nebo velkým mudrcem. Jeho otec chtěl to první, takže zařídil, aby byl jeho syn vychován, aniž by spatřil problémy světa. Až do dospělosti se ho dařilo chránit před poznáním, že ve světě je utrpení. Gautama vyrostl a stal se z něj hezký mladík, který vynikal naprosto ve všem. Žil šťastným a spokojeným životem uvnitř zní paláce a oženil se s princeznou Jašódharou, která mu porodila syna Ráhulu.

Jednoho dne Gautama přesvědčil čeledína, aby jej vzal s sebou za městské zdi. Tam se setkal se čtyřmi věcmi, které změnily jeho život. Nejprve uviděl starého muže, pak nemocného muže a poté nebožníka. Gautama byl šokován a žádal vysvětlení. Čeledín mu vysvětlil, že tyto stavy jsou normální a že postihnou každého. Potom Gautama potkal potulného svatého muže, který se vzdal všeho, aby mohl žít náboženským životem a hledat odpověď na utrpení. Vyzařoval z něj pocit vyrovnanosti a Gautama pochopil, že i on jej musí nalézt. Poznal tedy stáří, utrpení, chudobu, nemoc a smrt a rozhodl se hledat cestu z koloběhu životů a tím i z koloběhů utrpení. Brzy na to si tedy Gautama oholil hlavu a opustil palác. Potuloval se široko daleko, žebral o jídlo a vystavoval se různým druhům strádání. Nakonec, když již téměř umřel hladem, přišel na to, že tímto způsobem svého cíle nedosáhne. Rozhodl se praktikovat střední cestu mezi odříkáním a nadbytkem. Vzal si trochu jídla, posadil se pod strom a prohlásil, že nevstane, dokud svého cíle nedosáhne. Ve věku 35 let, jedné květnové noci za úplňku, vstoupil do hluboké meditace a dosáhl nirvány (probuzení, osvícení), stal se Osvíceným, Probuzeným, Buddhou.

Buddha se narodil, žil a zemřel jako člověk. Není to Bůh. Od probuzení až do smrti ve věku osmdesáti let předával svou zkušenost a svá poznání jiným. Pro nejbližší žáky založil mnišské společenství zvané Sangha. Nauky tradičně připisované Buddhovi se uchovávají v sútrách.

Buddha nirvánu nikdy nevysvětlil, říkal, že ji v podstatě nelze slovy popsat, a buddhisté se dohadům o ní také vyhýbají.

Nejvyšším cílem je osvobodit se od utrpení.

Vrcholem je dosažení nirvány = stav plamene, který vyhasl. Je skončena naše pozemská existence a člověk je osvobozen od dalšího koloběhu (koloběh = sansára). Kladl důraz na mravnost a bezúhonný život.

BUDDHISTICKÉ SVÁTKY A OSLAVY

Hlavní svátek je vésákh a oslavují ho buddhisté na celém světě. Jsou to Buddhovy narozeniny a slaví se v květnu v den úplňku. Při oslavě výročí Buddhova narození se konají speciální obřady. V čínských a japonských tradicích se například soška dětského Buddhy koupe za přítomnosti všech ve sladkém čaji a ulicemi procházejí procesí s umnými vznášedly, která připomínají události z Buddhova života.

Jiný svátek, slavený všemi buddhisty, je Nový rok. Jeho datum se však v jednotlivých zemích liší. Oslavy Nového roku jsou často spojeny s místními tradicemi a obnášejí okázalé veselí s hudbou a tancem, kterých se může zúčastnit každý. Je to doba, kdy buddhisté odpouštějí těm, kteří jim ublížili, a sami touží po odpuštění všemi, kterým způsobili nějakou újmu.

ČTYŘI VZNEŠENÉ PRAVDY

Středem Buddhova učení jsou čtyři vznešené pravdy. Jsou to:

• skutečnost utrpení

• příčina utrpení

• skutečnost, že existuje cesta utrpení

• cesta samotná.

Buddha pozoroval, že všichni tvorové trpí. Příčinu tohoto utrpení spatřoval v sobecké touze a nepochopení „vlastní podstaty“, která není neměnnou, oddělenou a trvalou entitou, jakou se jeví být. Příčina utrpení je věčná touha, žízeň po životě.

Když Buddha objevil, že existuje cesta z utrpení, pokračoval, aby tuto cestu popsal. Toto je konečná pravda, vznešená osmidílná cesta z utrpení:

• správné nazírání (porozumění, postoj)

• správné rozhodování (záměr, předsevzetí, motiv nebo myšlení)

• správná řeč (žádné lži, pomluvy nebo klábosení)

• správné jednání (nebo chování)

• správné živobytí (prostředky k životu)

• správné úsilí

• správné uvědomění (uvědomování si věcí tak, jak jsou)

• správné soustředění (přemýšlení, meditace)

Buddha tuto cestu shrnul takto: „Přestaň konat zlo, uč se dělat dobro a vyčisti své srdce.“