Džamila

Autor: Čingiz Ajtmatov
Informace v mém článku jsou pravdivé a vychází z knihy. Nejedná se o recenzi, pouze o podrobný výtah z knihy, která má pár stránek. Doufám, že výtah někomu pomůže či vzbudí zájem si knihu přečíst…
Výtah je opravdu rozsáhlý, proto si myslím, že po přečtení článku budete mít dojem, že jste knihu skutečně četli…:)
Kniha je psána jednoduše a srozumitelně. Je zajímavá tématem i obsahem. V knize nevystupuje mnoho postav. Autor v novele nastoluje otázky, které se týkají morálních konfliktů současnosti.

Hlavní hrdina Seit vypráví příběh mladé dvojice kolem roku 1943 za 2.světové války. Příběh se odehrává v SZ oblasti Kirgizie v Talasu, sousedící s Kazachstánem.

Děj se odehrává za Velké vlastenecké války. Seit byl džigitem dvou rodin, ochráncem a živitelem. I přesto, jak byl mlád často zasahoval do hospodářských záležitostí (to bylo možné jen díky tomu, že starší bratři odešli do války). Hlavou rodiny byla matka. Byla tvrdá a panovačná a všichni členové rodiny ji museli poslouchat. Řídila celý dům. Otec byl tesař, byl tichý a klidný. Seit měl dva bratry a mladší sestru. Po vypuknutí války odešli jeho bratři na vojnu a on nechal školy, aby mohl pracovat v kolchoze. Jeho bratr Sadyk měl za manželku Džamilu. Džamila byla dcera pastevce v horském aulu Bakair. Prožili spolu dva měsíce, pak Sadyka odvolali do armády.
Džamila od dětství pásla s otcem stáda koní. Měl jenom ji a byla mu dcerou i synem. Snad proto se v její povaze projevovaly mužské rysy, tvrdost a někdy dokonce i trochu hrubosti. Pracovala energicky, s mužskou zručností. Se sousedkami vycházela dobře, ale byla až příliš pravdomluvná. Tchán i tchýně ji měli rádi a nedali na ni dopustit. Byla dobrá pomocnice, neúnavná a hbitá. Byla ale i příliš upřímně veselá, zrovna jako děti. Často se pro nic za nic rozesmála, běhala, skákala, objímala. Velmi ráda zpívala. Pro Seita byla nejlepším člověkem na celém světě. Džamila byla i krásná. Seit ji opravdu a upřímně miloval. Žárlil na ni, pyšnil se její krásou a nezávislou nespoutanou povahou. Byli nejlepšími přáteli.

V aulu žil i Danijar. Byl starší o 4 roky, tichý a krotký. Byl ve válce a vrátil se zpět do vlasti. Držel se stranou, starosti vesnice ho nezajímaly. Válka mu vryla krvavou jizvu do hlubin srdce. Byl uzavřený, samotářský, zvláštní.

Džemila, Seit a Danijar jezdili denně cestu s obilím, které odevzdávali na nádraží. Obilí bylo pro armádu. Vyjížděli ráno a vraceli se v noci. Byla to namáhavá práce. Tahali velice těžké pytle na ramenou a pracovali celé dny. Danijar s nimi skoro nemluvil, nezpíval a tak si z něho začaly dělat šprýmy a posmívali se mu. Seit si uvědomoval, že Danijar často kouká na Džamilu a že se do ní zamiloval. Místo soucitu k němu začal cítit nepřátelství.

Jednou mu s Džamilou opět chtěli něco provést a tak mu na vůz naložili pytel, který obvykle nesli dva, jelikož byl ohromný a jeden by s ním nic nesvedl. Danijar byl ale pyšný, žert nepochopil a ohromný pytel převalil na záda. Danijar měl zraněnou nohu z války a pytel mu působil nepředstavitelnou bolest. Podlamovaly se mu nohy, kymácel se ze strany na stranu, ale pytel nakonec odnesl. Tímto okamžikem se vztah mezi Džamilou a Danijarem mění. Džamila byla více zamyšlená, nesmála se a stranila se okolí.

Jednou večer, když se vraceli z nádraží, začala Džamila zpívat a Danijar se po dlouhém přemlouvání přidal. Danijar zpíval tak nádherně, že to oba překvapilo. V jeho zpěvu bylo tolik lásky a něhy. Seit díky tomu Danijara pochopil. Pochopil jeho podivínství, jeho zasněnost, samotářství i jeho mlčenlivost. „Ten člověk hluboce miloval. Byla to nesmírně silná láska, jiná – k životu, k zemi. Tu lásku choval v sobě, ve své hudbě, byla mu vším.“

Od toho dne se v jejich životě něco změnilo. Danijar každý večer zpíval a Džamila ho začala nesmírně milovat.
„Věděl jsem, že tak silně mohl milovat svou zemi jen ten, kdo po ní celým srdcem toužil v dlouhých letech odloučení, kdo svou lásku protrpěl.“

Džamila byla zmatená, měla muže a bála se přiznat, že miluje jiného. Nakonec své lásce podlehla a to, když přišel dopis od muže, že se brzo vrátí.

Na podzim šel Seit zpět do školy. Díky Danijarovi chtěl začít opět malovat a jeho první kresba byla zamilovaná dvojice. Seit odešel studovat na uměleckou školu a jako diplomovou práci nakreslil Džamilu a Danijara. Stále na ně myslel a obdivoval je.
Džamila a Danijar spolu utekli aniž by věděli kam. Neměli nic kromě své lásky. Celá vesnice je odsoudila.