Hilsneriáda

„Hilsneriáda“ byl proces proti Leopoldu Hilsnerovi. Ten byl roku 1899 obviněn z rituální vraždy Anežky Hrůzové. Proč jsem si tentokrát vybrala tak zajímavé téma? Proces sám o sobě vzbuzoval hrůzu, i když rituální vraždy v roce 1899 nebyly nic neobvyklého a originálního. Byl to proces, který se týkal dvou mladých lidí. Proces, který se přespříliš nezabýval, jak to bylo doopravdy. Proces, který našel prvního viníka, který se jim hodil díky Židovskému původu, a to, jestli byl viník opravdu vinen, už nikoho nezajímalo. Možná by jen stačilo najít více detailů a více svědků. Proces byl rychlý a nemilosrdný. Mladému muži zničil život a mladé dívce život vzal…

Proces byl označen za antisemitický. Antisemitismus byla vlna nenávisti vůči Židům. Lidem se nelíbilo, že začali bohatnout a jejich postavení se zvyšovalo.

Do procesů zasáhl jeden velmi významný muž. Tomáš Garrigue Masaryk. V té době byl profesorem Karlovy univerzity. Masarykovi nešlo ani tak o samotného Hilsnera, o kterém se vyjadřoval dosti hanlivě, ale o to, aby celý případ nebyl vnímán jako židovská rituální vražda.
A co tedy šlo a jak vražda údajně probíhala? Informace nejsou z mé hlavy, ale z internetu…Já pouze vybrala nejzajímavější a nejdůležitější události a dala případu pochopitelnou podobu…:)


29. března 1899 šla devatenáctiletá Anežka Hrůzová cestou z Polné okolo lesa Březiny. Přepadl ji násilník, který ji brutálně zabil a její tělo ukryl mezi stromky blízko cesty. Mrtvola byla nalezena na Bílou sobotu 1. dubna. Brzy potom se v Polné a okolí začal jako vrah podezírat dvaadvacetiletý Leopold Hilsner.

Vražda se odehrála pravděpodobně takto. Neznámý útočník, který si připravil kameny, provaz, nůž a hůl, nechal Anežku několik kroků přejít a vyřítil se z úkrytu na pokraji lesa. Zezadu ji udeřil holí a zasadil jí osm ran kamenem do hlavy. Měl v sobě nepotlačitelný, šílený impuls vysvléci mladou dívku do naha a začal svůj úmysl riskantně provádět hned na pokraji lesa. Zavlekl poloomráčenou Anežku přes polní příkop do dolíku mezi stromy, vzdáleného asi jen dva metry od cesty. Zde Anežku, která se napolo v bezvědomí ještě bránila reflexivními pohyby, srazil k zemi a začal z ní strhávat šaty. Obnažil ji, jak nejvíce mohl. Když se mylně domníval, že křeče silně krvácející Anežky signalizují nový odpor, začal ji škrtit připraveným provazem. Škrtil ovšem už umírající nebo mrtvou dívku. Násilí ho stimulovalo jako alkohol, jako afrodisiakum k dalšímu náporu. Znova vzal nůž a prořízl Anežce hrdlo a přitom přeřízl i provaz na jejím krku.

Zavražděnou Anežku našla skupina školních dětí, které společně i s jinými občany prohledávaly okolí Polné.

Během několika hodin se v Polné začala šířit zvěst, že v Březině byla spáchána rituální vražda.

Anežka Hrůzová pracovala u slečny Prchalové. Učila se zde šít a strávila zde pět nebo šest měsíců. 29. března odešla jako každý den z práce, domů však již nedošla.

Leopold Hilsner bydlel v Židovském městě v těsném sousedství slečny Prchalové. Byl to židovský proletář. Nepracoval a ani o práci příliš nestál. Byl to nepříliš vzdělaný mladík se základní znalostí čtení a psaní a s omezenými zájmy provinciálního povaleče. Číst uměl česky
a německy, psát pouze německy, a to s hroznými gramatickými chybami. Vedl celkem bezúhonný život. Nikdy se nedopustil násilí nebo výtržnosti.
V Polné mezi lidmi jednoznačně převládal názor, že to nemohl udělat nikdo jiný než Leopold Hilsner.

Hilsner byl zadržen a během výslechu a vyšetřování se dopustil několika drobnějších lží, které byly pro posouzení faktických okolností případu nevýznamné, ale pro něho měly zničující důsledky.
V první den vazby nechal k němu soudce přivést ke konfrontaci svědkyni Vomelovou, která byla v den vraždy vylekána neznámým mužem poblíž místa činu. Ta uvedla do protokolu, že v Hilsnerovi nepoznává onoho muže. To mohl být dostačující důvod k tomu, aby byl
Hilsner propuštěn na svobodu, ale zůstal ve vězení.
Hilsner byl ve vězení a podezření, které ho sem zavedlo a úzce souviselo s jeho židovstvím.

Na Hilsnerovu obranu se jako jeden z mála postavil profesor Tomáš G. Masaryk, který označil rituální vraždu za pověru a pozadí procesu označil za antisemitské. Po jeho protestech proti rozsudku a na základě dalších znaleckých posudků byl rozsudek 25. 4. 1900 zrušen. Za svou obhajobu si Masaryk vysloužil posměch a odsudky od společnosti i velké části svých studentů, což pro něho bylo nejhorší. Masaryk neočekával, že proti rituální vraždě povede osamělý boj.

Řada autorů, mimo jiné Jiří Kovtun a Bohumil Černý, dnes tvrdí, že důkazy o Hilsnerově vině nebyly zdaleka dostačující a zpochybňují některá svědectví. Existovala také řada dalších podezření, kdo by mohl být vrahem Anežky (například její bratr, který se s ní den před vraždou pohádal, Hilsnerův spolubydlící atd.), tato obvinění se ovšem pro nedostatek důkazů nikdy nepodařilo prokázat.

V novém procesu zahájeném v Písku v roce 1900 byl však Hilsner obžalován za vraždu další ženy, která byla zavražděna před více než dvěma roky. Znovu byl odsouzen k trestu smrti, císař František Josef I. však později změnil trest císařskou milostí na doživotí.

Po 18 letech ve vězení byl Hilsner propuštěn na základě milosti, kterou mu udělil nový císař Karel I. Na svobodě žil v chudobě ještě deset let, a to až do své smrti v roce 1928.

K vraždě se nakonec na smrtelné posteli přiznal Anežčin bratr.