Thomas Becket byl muž prostého původu. Narodil se v Londýně, vystudoval v Bologni a Auxerre. V roce 1155 se stal kancléřem krále Jindřicha II. Král Jindřich II. ho miloval. Rozuměli si a byly jako bratři. Thomas byl králův kancléř a později i arcibiskup z Canterbury. Post arcibiskupa ale přinesla spory a neshody, jelikož král chtěl ovládnout církev. Ale z Becketa se stal neústupný obhájce práv duchovenstva. Byl zásadně proti tomu, aby duchovní, které biskup shledal vinnými, byli předáni k potrestání státní moci. Nakonec musel opustit zemi a uchýlil se do exilu k francouzskému králi Ludvíkovi (první manžel Eleonory Akvitánské). Ten se znovu oženil a manželka Constance mu porodila dceru Markétu a syna.
Do Canterbury se vrátil v roce 1170. 29. prosince 1170 byl Thomas oklamán a zavražděn čtyřmi rytíři anglického krále v katedrále v Canterbury. Byl prohlášen za mučedníka a dva roky poté byl prohlášen za svatého (u jeho hrobu se děly zázraky). Vina za jeho smrt byla přisuzována anglickému králi Jindřichovi Plantagenetovi.
Jeho svatyně v canterburské katedrále je slavným poutním místem křesťanů. Jeho svátek se slaví 29.prosince.
(1122-1204)
Dcera Viléma X., která zdědila vévodství Akvitánské ve svých 15 letech, po smrti otce. Vilém ve své závěti zajistí dceři bezpečí – slibuje její ruku budoucímu francouzskému králi Ludvíkovi.
Eleonora byla velmi krásná a romanticky založená žena. Milovala umění, především hudbu a básně, které sama psala a zhudebňovala, protože Akvitánie byla domovem trubadúrů. Byla to silná žena s velkými ambicemi a pevnou vůlí. Byla rozhodnuta neomezeně vládnout Akvitánii i přesto, že byla žena. Její odhodlání neznalo hranic a právě proto se Eleonora stala jednou z nejskandálnějších královen historie.
Vždy byla proti emancipaci žen. Žena mohla vládnout stejně jako muž, jelikož žena je stejně dobrá jako muž, liší se pouze pohlavím. Stala se vládkyní Akvitánie a ta ji milovala. Byla velmi vzdělaná, chytrá a cílevědomá. Když její otec zemřel, byla nejbohatší dědičkou v Evropě a tím byla i hodně ohrožena. Musela se neprodleně provdat a podle závěti otce si vzala mladého Ludvíka. Jeho otec byl znán jako Ludvík Tlustý a on jako Ludvík Mladý (Ludvík VII.). Bylo mu 16 let a byl to vážný chlapec s náboženskými sklony. Ludvík byl druhý nejstarší syn a byl vychováván pro církev. Nebyl předurčen k tomu, aby vládnul. Neměl sklony panovníka, ale mnicha. Jeho bratr Filip, následník francouzského trůnu, se jednou vracel z lovu ale když vjížděl do Paříže, vběhl náhle jeho koni do cesty vepř. Filip spadl, udeřil se hlavou o kámen a téměř okamžitě zemřel. Tím se stal Ludvík nástupcem a dědicem Francie. Odjakživa toužil po zbožném životě, byl jemný, s ženami se nikdy neobveseloval a byl proti jakýmkoliv konfliktům a válkám. Do Eleonory se okamžitě zamiloval, ale jejich manželství nebylo šťastné. Eleonora v Ludvíkovi neviděla muže, ale mnicha. Toužila po silném a mužném muži, po dobrodružství a vášni. To vše ji Ludvík nikdy nemohl splnit. Zplodili spolu dvě dcery Marii a Alix. Stala se francouzskou královnou, což ji dostatečně uspokojovalo, ale ne na dlouhou dobu…
Zamilovala se a stala se milenkou svého strýce Raimonda z Antiochie. Byl to velmi hezký a okouzlující muž. To vzbudilo velký skandál. Eleonora se stala milenkou i muže, který neuznával křesťanství (saracén Saladin).
Ludvík hluboce miloval Eleonoru i přesto, že jím opovrhovala a neustále ho ponižovala.
Jejím druhým mužem se stal Jindřich Normandský, později byl korunován na anglického krále Jindřicha II. (1133-1189) a Eleonora se stala anglickou královnou. Jindřich II. byl dobrý voják a silný vládce. Byl ambiciózní, cílevědomí a mužný. Eleonora mu porodila 8 dětí. Jindřich II. patřil mezi rod Plantagenetů, jelikož nosil snítku Planta genesty za kloboukem.
Jindřich II. nebyl věrný Eleonoře a jeho nejznámější milenkou byla Rosamund Cliffordová. Hluboce ji miloval a toužil ji mít za manželku. Porodila mu dva syny.
Protože Eleonora později podněcovala vzpouru svých dospělých synů proti otci, nechal ji Jindřich II. uvěznit a v zajetí byla držena dalších patnáct let až do jeho smrti v roce 1189, kdy na trůn nastoupil její milovaný syn Richard.
Po propuštění se k Eleonoře zase naklonilo štěstí. V letech 1190-1194 vládla v Anglii za Richarda, který se zrovna účastnil křížové výpravy a poté byl v zajetí. Dožila se Richardovy smrti a sama zemřela až o pět let později.
